Digitální kompakty Panasonic si vydobyly na trhu pevnou pozici, zvláště pokud jsou tyto japonské digitály kombinované s německou optikou Leica. Jak je to ale s modelem LZ7, který používá „jen“ obyčejný objektiv Lumix Vario? O tom a mnohém dalším se dočtete mezi následujícími řádky.
Vzhled Lumixu DMC-LZ7
Buclatý kompakt Lumix LZ7 se vyrábí ve dvou barevných mutacích. Buď je tělo z velmi tmavého (prý černého) plastu, nebo můžete zvolit stříbrnou variantu. Zkoušel jsem černý kousek, neboť mi černá k fotoaparátům, možná z nostalgických, možná z osobních důvodů, sedne mnohem víc než laciná stříbrná. Každopádně Lumix vypadá v černém kabátku velmi sympaticky a nevtíravě.
Panasonic Lumix DMC-LZ7
Čelní stranu okupuje především objektiv, blesk a dioda pro přisvěcování. Na pravé straně (když jej uchopíte do ruky) je fotoaparát vyboulený a lépe se tak drží než ploché kompakty. Samozřejmě je kvůli tomu Panasonic trošku mohutnější, ale to má i své opodstatnění. LZ7 pohání dvojice tužkových baterií (hurá!!!), které jsou skryty právě v rozšířené části.
LZ7 zezadu
Na zadní stěně nenajdeme optický hledáček. Místo něho se zde vyjímá 2,5“ LCD displej se 115 000 body. Vedle něj je několik ovládacích tlačítek. Klasický ovládací kříž slouží pro pohyb v menu fotoaparátu a zároveň má každé tlačítko vlastní funkci při focení. Šipka doprava nastavuje blesk, doleva aktivujete samospoušť (2 nebo 10s) a šipka nahoru vyvolá korekci expozice.
Velice důležité je i tlačítko vlevo dole, které mění složení informací zobrazených na displeji. Můžete jím vyvolat histogram (v reálném čase), pomocné linky pro lepší rozvržení snímku, případně lze také veškerou nápovědu nechat zmizet.
Shora na Panasonic
Vrchní lišta ukrývá čtyři ovladače. Úplně vpravo je zapínání fotoaparátu a hned nad ním vypínání digitálního zoomu. U dřívějších modelů se tady vypínala stabilizace, ale u Panasonicu zřejmě přišli na to, že ji nikdo nevypíná. Kousek doleva našla své místo spoušť, kterou obepíná kolébka zoomu. Tento systém je mi mnohem bližší než zoomování na palci, které používá například dříve testovaný Nikon.
Poslední ovladač sídlící ve středu fotoaparátu slouží ke změně režimu focení / přehrávání. Otočením ovladače do dané pozice navolíte buď plnou automatiku, scénický režim (celkem 21 možností), natáčení videa, makro režim nebo také přímý tisk na tiskárně. Je to stejný systém jako používá Canon, a musím dodat, že rozhodně pohodlnější než šťourání se v menu.
Foťák, karta a baterie
Baterie do Lumixu LZ7 nasoukáte spodní stranou, kde nechybí ani závit pro stativ. Pravý bok skrývá pod rozměrnější krytkou konektory USB a Audio/Video, zatímco zleva se vkládá paměťová karta. Panasonic tradičně podporuje SD formát, který je zde rozšířen i o SD-HC. Samozřejmě můžete do slotu nacpat i MMC kartu.
Technické parametry
Snímací prvek s rozlišením 7,2MPx má k ruce objektiv s šestinásobným zoomem a optickou stabilizací. Vzhledem k cenové kategorii není optika původem z německé Leicy, ale jde o vlastní systém Panasonicu označený Lumix DC Vario.
Přestože jde o rodinný fotoaparát, který bude v prvé řadě používán v plně automatickém režimu, nabízí Panasonic LZ7 plno pokročilých voleb, které ocení naprosto každý. Nejdůležitější z nich je větší výběr režimů ostření. Kromě ostření na střed umí fotoaparát i ostřit zónově. Fotoaparát celkem rozeznává pět sekcí na svém displeji, což přináší často mnohem lepší výsledky, než základní stření na střed.
Vrátím se ještě ke snímacímu prvku. Citlivost ISO může nabývat hodnot 100, 200, 400, 800, 1250 a ve speciálním režimu vysoké citlivosti až 3200. V kombinaci s optickým stabilizátorem by tak neměl být problém fotit za jakýchkoliv podmínek z ruky s dobrými výsledky.
Fotíme s Panasonicem
Hned na začátku si trošku zanadávám. Fotoaparát je neskutečně vybíravý k použitým bateriím. Umožňuje sice použití Ni-MH článků, alkalických baterií a oxyride baterií, jenže... Napoprvé jsem mu koupil obyčejné Wonder AA baterie, načež mi ohlásil, abych je vyměnil za nové. Tak jsem mu dopřál alkalické Energizer, překvapivě se stejným výsledkem. Fungovat začal až s dodávanými bateriemi Panasonic (oxyride).
Jak ale začne Lumix LZ7 fungovat, je s ním radost fotografovat. Ovládání má výbornou ergonomii a menu kompletně přeložené do českého jazyka je dobře srozumitelné.
Plná automatika a letohrádek Hvězda. | Vyvážení bílé při ostrém slunci. |
První zkoušky proběhly při nastavení na plný automat včetně automatické volby citlivost a vyvážení bílé barvy. LZ7 nastavuje, pokud to jde, co nejnižší ISO, aby v obraze nebyl zbytečný šum. Ostatně mě velmi potěšila velmi nízká hladina šumu. Starší a dražší Panasonicy s 10 a 5MPx snímačem a optikou Leica, které jsem měl dříve v ruce, by mohly závidět.
Vyvážení bílé funguje skvěle, dokonce i při focení rozměrných barevných ploch není bílá barva tónovaná do okolního odstínu.
Problémy s přepalováním světlých míst. | Automatika se občas nemůže rozhodnout... |
Problémy má fotoaparát s přepalováním světlých míst na fotografii, především pokud používáte režim ostření na střed. Automatika zjevně ze středu bere informace pro nastavení expozice a uzávěrky, pokud zvolíte zónové ostření, je výsledek většinou lepší. Usuzuji z toho, že expozice se měří ve stejných bodech jako ostrost.
Makro a skvělé barevné podání. | Scénický režim portrétu. |
Podání barev je u Lumixu LZ7 na vysoké úrovni. Barvy jsou velmi reálné, prokreslené a jednobarevné plochy netrpí šumem. Vliv na to má jistě i možnost nastavení komprese JPEG snímků ve dvou krocích.
Makro a výborné prokreslení snímku. | Snímek interiéru |
U makra jsem zažil problémy s ostřením, které jsem při fotografování na klasický režim nezaznamenal. Když je fotografie hodně členitá, automatika neví, kam přesně zaostřit. A protože fotoaparátu nemůžeme pomoci manuálně, chce to trochu trpělivosti a vybrat správný pohled.
Při fotografování interiéru oceníte především optický stabilizátor pracující na jedničku s hvězdičkou. Na fotografii z městské knihovny si můžete všimnout, že rozmazaná je pouze telefonistka, která při hovoru nervózně popocházela sem a tam. Zbytek fotografie je ostrý a co víc, barvy jsou skvěle podané a bílá je zase dobře odhadnutá.
Minimální zoom | Maximální optický zoom |
Někomu se může šestinásobný zoom zdát jako slabý, ale myslím si, že je plně dostačující. Minimálně pro rodinné fotografování. Navíc vyšší zoom už potřebuje pevnou ruku, ne-li stativ, protože ani stabilizátor není všemocný.
Při focení ze stínu směrem ke světlu byl obraz ošklivě přepálený a musel jsem použít korekci expozice. Rozsah od +2 do -2EV mi k tomu stačil jen tak tak.
Barvy denní světlo | Barvy blesk |
Trochu to vypadalo, že si Lumix ne zcela rozumí se zabudovaným bleskem. Výsledné foto bylo buď tmavé nebo příliš světlé. Nikdy prostě akorát. Jak je vidět, barvy navíc získávají nádech akvarelu.
ISO 100 | ISO 200 | ISO 400 | ISO 800 | ISO 1250 |
Zkouška citlivosti ukázala, že hodnoty 100, 200 jsou prakticky zcela bez šumu. Při nastavení na 400 dochází k narušení především tmavých ploch. Výsledek je však stále v rámci tolerance fotografa amatéra. ISO 800 už patří do kategorie nutné zlo. Pokud se jinak nepodaří fotografii pořídit, budiž.. A 1250 je tradičně absolutní humus, na který se můžete dívat pouze přes svářečské sklíčko. Režim vysoké citlivost 3200 potom raději neukazuji.
Postřehy z praxe
Lumix LZ7 by měl umět velmi rychle ostřit, i když ne ve všech fotografických režimech. Při ostření na pět bodů má být pomalejší. S tím ovšem nesouhlasím, protože by se ještě slušelo dodat, že ve výčtu chybí makro.
Velmi pozitivní na fotoaparátu je použití tužkových AA baterií. Nejen že jsou lehce k sehnání, ale samozřejmě mají větší kapacitu než maličké a drahé akumulátory používané některými konkurenty. Nafotil jsem s Panasonicem asi 150 snímků, některé s bleskem, ale indikace baterií zůstávala stále na maximu.
Tělo LZ7 není ze slitiny nějakého ušlechtilého kovu, ale tvrzené plastové. Znám plno lidí, kteří by si fotoaparát s plastovým tělem nekoupili, a tak trochu nechápu proč. Možná nějaký chytrý novinář někdy napsal, že kovové tělo je 100x lepší, a to je dle něj absolutní pravda. Nesouhlasím s tím – měl jsem problém poznat, že se o kov nejedná. A podle tvrdosti to také sotva poznáte. Jediný rozdíl je tak na papíře nebo v případě, že do něj zaryjete klíče. Plast jednoduše zahladíte, zatímco na hliníkovém těle zůstane ostrá jizva.
Závěr
Digitální kompakt Panasonic DMC-LZ7 vytváří fotografie s výborným barevným podáním a bez nepříjemného šumu, který potkáte u spousty ostatních kompaktů. Krmě specifických podmínek, kdy fotíte za slunečného dne ze stínu do světla nebo s protisvětlem, funguje fotoaparát téměř bezchybně.
Problémy jsem zaznamenal pouze při fotografování makra – konkrétně nepříjemně pomalé ostření. Ne zcela spokojený jsem byl i s výsledky fotografování s bleskem, nemluva o problémech s bateriemi. Pokud ale pořídíte Ni-MH akumulátory, téhle nepříjemnosti uniknete.
Je tedy LZ7 dobrým fotoaparátem nebo ne? Pro nenáročného fotografa – tedy především pro rodinné album a dokumentační činnost – bych těžko hledal lepší kompakt s cenou okolo šesti tisíc. Stabilizátor, výborné barvy, tužkové baterie, velký rozsah ohniskové vzdálenosti (zoom) a dobrá ergonomie patří mezi nejpádnější důvody, proč o Lumixu uvažovat.