Go to shopČást první) Sladká nevědomost
Je přede mnou velké rozhodnutí. V ruce svírám blyštivý disk s datovou vrstvou plnou jedniček a nul představující instalační cd Windows XP profesional. Vsunout či nevsunout, to je to oč tu běží. Na pc se momentálně vyskytovala zhroucená varianta 98Se, ale už mě omrzely, stejně jako všechno. Při představě stabilního systému bez chyb, hroucení, ztráty dat, multimediálních zázraků a dalších lákadel jsem vložil oplatku do mechaniky a zasunul dvířka dovnitř. Zmáčkl jsem restart a čekal jsem. Překvapila mě černá obrazovka. Vůbec nic se nedělo. Asi jsem byl trošičku naivní, když jsem do puntíku věřil všem slibům. Velmi konstruktivně jsem vyřešil danou situaci. Po sepnutí power buttonu na case vše běželo jako hodinky. Větráky se rozeřvaly, diody rozsvítily, čipy začali vytápět okolí.
Poslušně to nabootovalo z cédéčka a zasvítila modrá obrazovka. O modré se mi už někdy zdají i noční můry, kde mě stíhá blue death a já utíkám po kombinaci kláves ctrl alt delete. Práce s počítačem poznamenává.
Ovšem to co bylo na mém monitoru rozhodně nebylo nic špatného, nebo aspoň teď jsem si to myslel. Instalační program začal instalovat sám od sebe a po dlouhé době (přinutil jsem se spálit čas při sledování televize, dávali nějakou telenovelu, rozbil se mi přepínač a tak mi jiné kanály bohužel nefungovali) se mě zeptal jestli chci zformátovat disk systémem fat32 a nebo nfts (možná to je naopak, ale on to stejně každý pochopí). Předtím jsem měl fat32 a tak jsem ho tam nechal. Disk se poslušně zformátoval (mezi tím prozřela paní v zelených šatech) a začal se instalovat systém. Jako další zádrhel se ukázala hláška o chybách na disku. Nadšení začalo vyprchávat.
Část druhá) Začíná přituhovat
Vyřešil jsem nakonec i tento problém za použití šroubováku, kladiva a hydraulického heveru. Stačilo odpojit zbývající disky, znovu zformátovat hlavní disk, nainstalovat fat32, zjistit že to nefunguje, opět zformátovat, zkusit ntfs, nainstalovat v 94% zjistit že z daného zařízení nelze číst, vytáhnout médium, vzít antistatický hadřík, otřít a opět vsunout. Mé zjištění že pro pokračování je potřebný restart jsem nevěnoval pozornost a snažil jsem se počítač zhypnotizovat. Po neúspěšném pokusu jsem raději zvolil onen restart. Vše se znovu zformátovalo, nainstalovalo, a již vypadalo v pořádku. V biosu jsem nastavil boot z disku a už to pokračovalo z něj. Jako problém se ukázal špatně vytištěný kód na krabičce, protože byl zrcadlově a ještě k tomu pozpátku. Dnes mám šťastný den. Přerušil jsem instalaci na 24 hodin návštěvou terapeutického centra a místního koupaliště. Pohled na krásné ženské tělo mi dodal chuť žít a hovor s terapeutem mi dodal chuť instalaci dokončit.
Opět sedávám k počítači ozbrojen velkou várkou kuráže a trpělivosti v jedné ruce a hrnkem kvalitní a velmi silné (v tureckých zemích označována jako beton) kávy v té druhé. Sporadicky jsem se na počítač usmál a stiskl tlačítko. Na kód jsem vesele vyzrál pomocí zrcadla v koupelně a jen jsem jej pohodlně pozpátku opsal. Bohužel můj rukopis je na úrovni klínového písma a tak jsem kód zadával natřikrát. Konečně, další krok instalace. Zadal jsem všechny údaje, vyplnil všechny dotazníky, odklikal všechny potvrzení, certifikoval certifikáty, souhlasil s podmínkami a už to jelo samo. Na televizi jsem se radši ani nepodíval a provedl jsem návštěvu ledničky. Posnídal jsem párek s hořčicí a párkovou polévku. Opětovně usedám k počítači a vidím, že to po necelých 5 minutách instalace vyžaduje potvrzení, jestli chci skutečně pokračovat. Začínám dýchat z hluboka a počítám na prstech do deseti. V duchu si říkám, mohlo to bejt horší Karle, mohlo to bejt horší Karle. Po odkliknutí jsem šel vyvenčit Alíka a abych si zpravil náladu, tak jsem to vzal kolem té paní, co mi vždycky nadává, když psa venčím na jejím trávníku. Cynický úšklebek pročísl mojí tvář jako blesk z čistého nebe.
Část třetí) Tak dál …
Po návratu na mě již čekala sladká modrá lišta, sladší kouzelné pozadí a doslova cukrkandlová hláška o kritické chybě systému a textem s omluvou a možností zaslat informace přímo do Microsoftu. Bůh neexistuje. Jako jediná volba bylo tlačítko s volbou restartovat nyní. Hláška nemizela ani po dalších pěti restartech. V nouzovém módu jsem zkoušel zprovoznit alespoň část systému, ale bylo to marné, jako na jižním pólu zbudovat pro eskymáky mrazírny. Jediná doporučená rada byla reinstalace. Vytrpěl jsem si to vše ještě jednou. Zkroušen u počítače, pálily mě oči, cítil jsem se poníženě, páteř byla zdevastována a mé nervy byly ve stavu dvojnásobné vkýbluvitosti. Ale dokázal jsem to, byla přede mnou fungující varianta Windows xp. Dokázal jsem to.
S problémy jsem nainstaloval ovladače. Ovšem jako problém se ukázaly další disky, které si nějak špatně rozuměly s počítačem. Ale nakonec se vše podařilo. Instalace dalšího software mi zabrala celé následující tři dny. Jsem unavený, ale pyšný na svojí práci. Příští den jsem konečně připojil internet a pevně se obrnil firewallem proti příchozím virům, moc to nepomohlo, ale to je daň za stálé připojení.
Konečně jsem vypnul počítač.
Příští den ráno jsem měl po čtrnáctidenní dovolené (když jsem šéfovi řekl že se hodlám reinstalovat systém, tak se na mě jen smutně podíval a uvědoměle mi podal ruku se slovy to zvládneš Karle) měl opět nastoupit, tak jsem si pustil počítač kvůli jízdnímu řádu. Ovšem na černé obrazovce se objevil (po velmi krátkých vteřinách radosti) nápis „Disk error.“ Pocity v tom okamžiku se nedají popsat. Disk jsem vzal po práci do opravy, ale jediné co jsem se dozvěděl je to, že potřebuji nový. Jsem opravdu unavený. Cítím se jako vyžvýkaná žvýkačka, nebo spíš jako dvakrát použitý toaletní papír.
Ještě štěstí že kávovar a mikrovlnka nepotřebuje operační systém.
