Pokud tedy neuvažujete o budoucí koupi například poměrně unikátního ECS základu, který obsahuje jak AGP tak PCIe 16x rozhraní, pak těžko vyhodíte desetitisíce za ultrahypernabušenou AGP grafiku, již byste poté v tomto hybridu využili.
Popelka s číslem 6600
AGP GeForce 6600 je novodobou popelkou mainstreamu – za poměrně fádním vzhledem, dnes průměrnými hardwarovými specifikacemi a neméně obyčejnou cenou se však skrývá grafická karta podávající velmi zajímavé výkony. Ty ve spojení se solidním procesorem s ratingem 2000+ a nutným minimem v podobě 512MB (pro nové hry čirá zoufalost) – 1024MB (učiněná budoucí nutnost) operační paměti udrží jakékoli herní PC nejméně po dobu jednoho roku v určité míře klidu.
Vezmeme-li navíc v úvahu, že jádro 6600 patří k podporovaným čipům enginu Unreal Tournament 3, dojdeme ke zcela jasnému závěru, který říká, že není třeba maximálně možným frameratem srážet nejmodernější benchmarkovací programy na kolena, ale že ke spokojenosti 99% uživatelů stačí prodrat se posledními tří-dimenzionálními výkřiky herních guru s úrovni 30 fps ve středních detailech a rozlišením obrazovky kolem 1024x768 obrazových bodů - což by tedy mělo platit i pro výše zmíněný UT 3 software.
Jestliže se vás totiž nějaká gameska chytne se stejnou vervou jako roztoužená náctiletá panna chlupaté hrudi Brada Pitta, pak je NAPROSTO jedno, budete-li ji pařit v 640x480 bodech na mašině bundlované k šicímu stroji vaší prababičky nebo při nastaveném rozlišení 1600x1200 s aktivovaným několikanásobným AA/AF filtrováním na nabušeném písíčku překypujícím PCIe x16 sloty z nichž vykukují nejlépe dvě šest-tisíc-osmistovky ve verzi ULTRA.
NV 43: Zrození popelky
Historie čipu NV 43 se píše už několik měsíců. Jeho přímým předchůdcem byla složitější GeForce 6800 (NV 40), která po průchodu výraznou odtučňovací kůrou, na jejímž konci jí zůstalo pouhých (i když stále skvělých a dostatečných) osm renderovacích jednotek doprovázenými třemi vertex shadery, dovolila vzniknout výše zmíněné NV 43 alias GeForce 6600/GT. Dalšímu neméně bolestnému chirurgickému zásahu byla podrobena i paměťová sběrnice, jejíž propustnost byla snížena o polovinu na 128 bitů.
Jádro však naštěstí nepřišlo o žádnou z moderních renderovacích technologií- podpora Shader Modelu 3.0 tak zůstala zachována, stejně jako 32bitová přesnost výpočtu 3D scény. GeForce 6600 si také nevyláme čerstvě prořezané zoubky ani v případě akcelerace temného enginu DOOM III či jeho variant díky podpoře technologie UltraShadow II.
Leadtek Winfast A6600TD
Tolik oblíbenému tématu recenzentů nadšeně se věnujících balení produktu (krabice s tradičním motivem kouzelníka) se obšírněji věnovat nehodlám.
Zmínku si však jistě zaslouží přídavný software v podobě her Prince of Persia Warrior Within a Splinter Cell: Pandora Tomorrow – oba softwary však firma dodává na DVD médiu, což mému čelo přidalo dalších několik vrásek a výrazně znervoznilo obsah mé neustále poloprázdné peněženky – výsostných služeb DVD mechaniky jsem totiž nikdy nemusela využít. Nic naplat – budoucnost herního počítače je krutá, násilná a drahá (stejně jako podivný zájem okolí o ženu-pařanku ) a bohužel platí skutečnost, že pokud se v průběhu překotně rychle plynoucího času nedostane vašemu PC dostatku finančních prostředků, pak se střelhbitě mění v kus až příliš levného šrotu…
Můstek HIS na scéně
Specialitou AGP GeForce 6600 a tedy vlastně všech dříve nativních PCIexpresních grafických vábidel je zvláštní převaděč HIS, který se stará o překlad signálu původně určeného pro PCIe sběrnici, jež poté může využít i AGP slot. Použití tohoto můstku však v řádech stokorun zvyšuje cenu AGP varianty GeForce 6600 oproti PCIe variantě. Naštěstí se ale nejedná o nárůst tragický – pár stokorun nikoho do bídy neuvrhne a navíc nás jeho zdařilá implementace, kterou ostatně lidi z NVIDIE zvládli daleko dříve než protějšky z konkurenční ATI, ušetří nutnosti investovat buďto do dražších přirozených AGP produktů nebo nákupu fungl nové platformy vybavené PCIe sloty.
Přetaktovávači nadšeně aplaudují
Takty GeForce 6600 stanovil Leadtek na velmi opatrných až urážlivých 300MHz pro jádro a 550MHz pro paměť velikosti 128MB skládající se ze čtyř modulů. Ty jsou uloženy v podobné poloze jakou se před pár lety jako první chlubil Matrox v případě tehdy bombasticky hypované grafiky Matrox Parhelia. Šikmé rozložení pamětí, které se tak dostávají blíže jádru, mělo být zárukou podstatného zkrácení přístupových dob/cest do jejich útrob.
Paměťové moduly: Jdeme nahoru
Použité moduly má na svědomí společnost Hynix; Leadtek často používá jím dodané kousky (u daného modelu 3,6ns). Kupeckými počty si snadno odvodíme jejich maximální kmitočty:
1000MHz / 3,6ns x 2 (díky použítým DDR modulům) = 555,56MHz
Je zřejmé, že Leadtek paměťové moduly využil téměř dokonale – až po bezpečný frekvenční strop. Přiznávám, že mi po tomto zjištění poněkud poklesla čelist, až jsem měla podlou chuť kartu obchodníkům vrátit Ovšem nebyl by to Hynix a ani všem přetaktovávačům příznivě nakloněný Leadtek, kdyby v kartě použité součástky neměly alespoň částečnou výkonovou rezervu.
Paměti se nakonec nechaly vybičovat k 719MHz stabilního kmitočtu (uživatelé často hovoří o 630-670MHz), po čemž mi ze srce spadl obrovský balvan, který však nahradila obava nová – svíravý pocit strachu z nedokonalého jádra, které nezvládne mé požadavky…
Kmitočet jádra stoupá
0.11mikronový mazlík je jako stvořený k přetaktovávacím hrátkám. Pokud nebudeme do designu jádra příliš šťourat, pak zjistíme, že se GeForce 6600/GT až nápadně podobá GeForce 6800LE, krom nepřítomnosti jednoho vertex shaderu (3 u 6600, 4 u 6800LE). Avšak pozor – hovořím pouze o jádrech, ne o poloviční paměťové šířce (128 versus 256 bitů), můstku HIS, atd…
Čip GeForce 6800LE je nepoměrně složitějším kusem křemíku než architektura GPU 6600 – obsahuje 16 renderovacích a 6 vertex shader jednotek, z nichž je ovšem aktivních pouze polovina (v případě VS jsou to čtyři pracující kousky), tedy stejný počet jako u 6600/GT. Jeho takty ale i přes použitý 130nm výrobní proces (tedy větší čip, který má i vyšší nároky na chlazení než 6600) byly nastaveny na 350MHz. Určitě by tak bylo OBROVSKÝM překvapením, kdyby jádro GeForce 6600 NEDOKÁZALO ostudných standardních nehezkých 300MHz alespoň o 50MHz překonat.
A samozřejmě, že hranici 350MHz pohodlně s patřičným přehledem překonává a přes utilitu Riva Tuner božského Rusa Nicolaychuka je chtivá taktu mnohem vyšších. Vyvrcholení dosáhla až na kmitočtu 540MHz, další pozvednutí frekvence o pouhé 2MHz ji už přivádělo do zatvrzelé zatuhlosti, z něhož jsem ji samozřejmě ochotně stiskem resetu pomohla.
Ovladače vám určitě kartu zabrání přetočit přes limit kolem 430MHz – v RivaTuneru v záložce Power User zavítejte do záložky Overclocking a nastavte Disable Internal Clock Test na hodnotu 1. Vyhnete se tak záchvatům vzteku, kdy sklesle pozorujete, že je jádro učiněný zmetek (NENÍ!!! ), který přes „500“ nevyleze ani kdyby… a zběsilého mlácení do klávesnice případně přítele/přítelkyně (podle toho kdo nebo co je aktuálně nejblíže).
Testy
Systém využíval rychlosti procesoru AMD Athlon XP 2800+, 1GB operační paměti (CL 2.5, dual-channel), v testu použitých grafických karet a ostatních nicotností typu 200GB pevného disku a CD mechaniky.
Nárůst výkonu po přetaktování jádra a pamětí se projevuje jak v syntetickém benchmarku tak v reálných herních aplikacích:
Dodatek
Se stejnou jistotou s jakou dívčí klín poskytuje a bude poskytovat tolik vzrušující množství tělesného tepla, bude i každá nová hra postavená na nejmodernějších technologiích synonymem brutálního masakru tolik žádaného a tolik chtěného počtu fps. Ani přetaktovaná GeForce 6600 tak nemusí a ani nikdy nebude levným všelékem nedostatečného výkonu vašeho počítače. Avšak jestliže nehodláte investovat více než rozumné prostředky do dnes, a to si přiznejme, už zastaralé AGP platformy, pak je vynaložená suma přibližných čtyř tisíc težce zdaňených a ještě obtížněji vydělaných českých korun ideální střední hodnotou, která i horším AGP mašinám dovolí důstojně prožít dalších několik měsíců jejich jepičího počítačového života, kdy jim opětovně umožní vychutnávat krásy a taje moderních herních prostředí.








