Není nad přímé porovnání. Když jsem nedávno prohlížel progamingové myši, všiml jsem si, že jsou testovány výhradně jednotlivě. V závěru se potom vždy dočtu, že myš je skvělá a doporučeníhodná. Napadlo mě pozvat si několik takových supermyší na stůl a zjistit, jak si stojí v bezprostředním srovnání. Můj nápad byl posvěcen i vyšší mocí, a tak dnes přináším srovnávací testík myší Razer DeathAdder, Microsoft Habu, Logitech G5 a G9.
Hráčská myš není jen tak obyčejná myš. Není určena k monotónnímu oklikávání ikonek na ploše operačního systému, nefunguje způsobem "plug&play a žádné ovladače", ani se nestydí vysát z peněženky pořádný balík. Je to myš válečník, vždy připravený zasáhnout, vždy dokonale nad věcí. Zaváhání hardwaru není v progamingu, stejně jako v myslích mnohých hráčů, přípustné.
Ttestovaná čtveřice bok po boku
Testovaná čtveřice patří k tomu nejlepšímu, co je na trhu k dostání, ale i tak jsou mezi jednotlivci velké rozdíly. Nemyslím teď jen cenu, mám na mysli i výbavu a ergonomii. Především druhá jmenovaná položka způsobuje, že test nemůže být zcela objektivní. Musím tedy čtenáře upozornit, že veškeré postřehy a závěry jsem docílil vlastním pozorováním a zkoušením. Lidé s jinýma rukama a preferencemi by možná volili diametrálně odlišně.
Herní myš versus běžná myš
Přesné vymezení termínu herní myš neexistuje, můžeme však probrat některé znaky, které opravdovou herní myš odlišují od ostatních. Předně je to vlastnost "vždy připraven". Šetření životního prostředí není v módě, myš musí být schopna i po dvou minutách klidu rychle reagovat, proto je neustále v pohotovosti. V tuto chvíli odpadne většina bezdrátů, které v drtivé většině přecházejí do energeticky úsporného stavu. Samozřejmě že existují výjimky, například Logitech umožňuje u většiny bezdrátových hlodavců úsporný režim deaktivovat.
Nástroj zkázy musí přesně a rychle reagovat na sebemenší pohyb hráčovy paže. Tato formule v sobě skrývá hned dva důsledky. Předně jde o citlivost a vůbec kvalitu snímače. Pokud snímač při náhlém trhnutí poposkočí náhodným směrem, vaše bleskové reflexy přijdou vniveč. Důležitá je i rychlá komunikace s počítačem. Co je platné že jsem stiskl tlačítko "fire" o chlup dřív, když počítač zareaguje se zpožděním? Proto hráči dávají přednost myším s rychlou odezvou, respektive s vysokou frekvencí přenosu dat po USB. Maximu je 1000Hz, což odpovídá odezvě 1ms. Běžné myši komunikují na frekvenci 250Hz, občas i nižší.
Rychlé reakce si žádají patřičnou jistotu při ovládání. Myš musí mít příkladnou ergonomii kvůli dobrému uchopení, na podložce nesmí zadrhávat – naopak musí jezdit jako namydlená, a kurzor se nesmí chvět nebo poskakovat. I hmotnost hraje důležitou roli, což čeledi bezdrátových definitivně vystavilo stopku do společnosti progamingových myší.
To jsou základní znaky, které odlišují herní myši od klasických kancelářských. Přejdeme tedy ke druhé části testu, podíváme se na testované jedince detailně.
Firmu Razer nejspíš nemusím představovat. Jejich myši se specifickým designem používá řada hrajících leváků, neboť velkou část nabídky tvoří myši symetrické. DeathAdder je poněkud jiný, pasuje jen do pravé ruky a ergonomií se poměrně dost od ostatních Diamondbacků a Copperheadů odklání.
Razer použil v DeathAdderu poprvé optický snímač nazvaný 3G, který pracuje s neviditelným infra světlem. Jeho maximální rozlišení činí 1800dpi, což nejspíš nikoho neohromí, ale jde o chování myši, ne marketingová čísla. Senzor by měl zvládnou snímání pohybu do rychlosti 1,5m*s-1 a neztratit orientaci ani při zrychlení 19g.
Tady si dovolím malou odbočku – zrychlení 19g? Není to náhodou tíhové zrychlení? Co takový údaj vůbec pohledává u myši? Jednotka zrychlení by měla být ve skutečnosti m*s-2, jenže něco takového přeci nemůžete do reklamních materiálů napsat. Zároveň by lidem začalo být cosi podezřelého, protože g = 9,78m*s-2, takže by myš musela zvládnout zrychlení 185m*s-2. Ale po jakou dobu? Protože již po desetině vteřiny by se nacházela o 1,85m dále a už dávno tak překročila "maximální povolenou rychlost". Údaj o maximálním zrychlení myši mi proto připomíná jistou historku, jak se ti dva pánové vsadili, kdo z nich řekne vyšší číslo...
Důležitější pro nás tedy je, že DeathAdder snímá podložku 6400x za sekundu a s počítačem komunikuje přes USB port na frekvenci až 1000Hz, což odpovídá prodlevě 1ms. Programy "DX rate checker" a "Mouse Rate Checker" posloužily pro zkoušku frekvence s kladným výsledkem. Myš opravdu komunikuje až na 1000Hz, i když s měřením jsou problémy. Programy vykazují často nesmyslné hodnoty.
Frekvence komunikace přes USB rozhraní při nastavení 125, 500 a 1000Hz.
Ergonomie DeathAdderu
Uživatel má k dispozici čtveřici tlačítek a skrolovací kolečko. Pravé a levé tlačítko pokračují svou velkou plochou přesně v duchu tradice firmy, boční tlačítka jsou však posazena o něco výš a jsou taktéž o něco větší, než je u Razerů běžné. Stisk je pokaždé doprovázen cvaknutím. Skrolovátko při posunu vpřed/vzad nevydává prakticky žádný zvuk, namísto toho je cítit silná aretace. Ta napomáhá udržení skrolovátka v klidu, pokud chcete kolečko využít jako prostřední tlačítko.
DeathAdder se ovládá pouze prsty, nikoliv dlaní. Tlačítka jsou mírně prohnuta, čímž je zajištěn lepší kontakt s prstem. Zároveň je to i pohodlnější. Vrchní kryt zahrnující i levé a pravé tlačítko je pokryt pogumovanou vrstvičkou, velmi příjemnou na dotyk, účinně zamezující klouzání myši v ruce. Zato boční stěny jsou tvořeny lesklým plastem, který kluzký je. Rozhodně bych zde raději viděl drsnější povrch jako například u Logitechu G5.
Software – nastavení
Ovladač od firmy Razer umožňuje nastavit prakticky jakoukoliv myslitelnou položku. Citlivost v osách X a Y, přiřazení příkazů na tlačítka včetně maker, frekvenci USB ve třech krocích 125, 500 a 1000Hz, stejně jako tři úrovně citlivosti senzoru 450, 900 a 1800dpi. Veškeré změny je možné provádět okamžitě a bez restartu. Platí i pro podsvícení skrolovacího tlačítka a firemního znaku na zádech myši, jež můžete dle libosti nezávisle vypínat či zapínat.
rozhraní ovladače firmy Razer
Když jsem nainstaloval software dodaný s myší, začal se mnou ovladač tvrdohlavě komunikovat francouzsky. Musel jsem tedy na internet a stáhnout si novou, tentokrát už anglickou verzi. Ta navíc vyžadovala upgrade firmwaru myši, ale to naštěstí zvládne absolutně každý – jde o spuštění přiloženého exe souboru.
Nahrání nového firmware proběhlo zcela poklidně a rychle.
Myš v sobě skrývá paměť pro pět uživatelských profilů. To se hodí především pokud myš přenášíte mezi počítači nebo reinstalujete systém. Vše jednou nastavíte, uložíte do myši. Profily je potom možné měnit buď přes ovladač, případně jednoúčelovým tlačítkem na podvozku DeathAdderu.
Použití a praxe
DeathAdder se výborně drží a skvěle se s ním pracuje. Přestože myš nenabízí žádné zvláštní vychytávky jako je vyvažování závažíčky nebo rychlá změna rozlišení snímače za chodu (tzv. "on the fly"), sotva je budete kdy postrádat. Tlačítka reagují na každý stisk, zvláštní pochvalu uděluji skrolovátku, které není problém využívat jako třetí tlačítko. To se hodí například u Crysis (nastavení obleku), u jiných myší jsem raději využíval klávesovou zkratku.
Senzor je naprosto přesný, myš tak reaguje na pohyb vysloveně autenticky, a to jak na podložce (zkoušeno na Qck Stellpad), tak na lesklém dřevěném stole. Díky nízké hmotnosti nemá problém s pohyblivostí ani na měkčím povrchu. Jediný nedostatek tak vidím v použití lesklého plastu na bocích myši. Nebýt tohoto nešvaru, byl by DeathAdder po funkční stránce dokonalou herní myší.
Fotogalerie
První generace oblíbené "gé pětky" se stala terčem kritiky především kvůli jedinému bočním tlačítku na palec. Proto se objevila generace druhá, která se vrací ke klasice a nabízí tlačítka dvě. Změnil se i design, kdy stříbrně-rezavou grafiku nahradila černo-modrá rozpraskaná kůra. Ergonomie a vnitřnosti však zůstaly nezměněné, proto také nedošlo k přečíslování.
G5 razí cestu laserovým snímačům. Ten její, poměrně letitý, nabízí rozlišení 2000dpi s možností změny po 50dpi. K tomu se váže i světelná indikace zvolené úrovně citlivosti přímo na myši tvořená oranžovými LED diodami. Nadstandardní výbava zahrnuje vyvažovací šuplíček a sadu závažíček, kterými můžete myš zatížit o 36g kovu navíc.
Výrobce se v materiálech chlubí, že myš snímá pohyb do rychlosti 1,65m/s a zvládne zrychlení až 20g. V praxi to znamená, že na podložce o rozměrech 30 x 30cm není možné myš jakkoliv "utrhnout". Tomu pomáhá i komunikace přes USB 2.0 na maximální frekvenci 1000Hz. Opět jsem odezvu měřil softwarově a 1ms mohu potvrdit.
I Logitech komunikuje s odezvou 1ms.
Software – nastavení
Logitech používá prográmek zvaný SetPoint pro všechny své myši, G5 nevyjímaje. Pouze v něm najdete několik nabídek a možností, které jinak zůstávají skryty. Předně jde o nastavení citlivosti a odezvy myši. Citlivost nastavíte v rozsahu 400 až 2000dpi v krocích 50dpi. Uložit je potom možné až pět hodnot, mezi kterými můžete přepínat tlačítky na myši "on the fly".
Základní nastavení programu SetPoint.
Pokud jste neshledali změnu rozlišení atraktivní, je možné tlačítkům + a – umístěným před skrolovátkem přiřadit nějakou jinou akci. To levé a pravé tlačítko mají svou funkci přiřazenu napevno. Faktem je, že sotva kdo kdy mění účel dvou hlavních tlačítek myši, tak to ničemu nevadí. G5 navíc vlastní pěticestné skrolovátko. Kromě posunu vpřed a vzad jej můžete ještě naklápět na obě strany a samozřejmě mačkat. Všem polohám je možno přiřadit jinou akci z nabídky SetPointu, a to dokonce pro každý používaný program zvlášť. Jenže, celé to má jistý háček – SetPoint (do verze 4.0) neumí nahrávat makra. Dokáže pouze přiřadit klávesovou zkratku.
Rozšířené nastavení herních myší v SetPointu 4.0
Nastavovat lze i rychlost přenosu USB (125, 200, 250, 333, 500, 1000Hz). Veškeré změny se odehrají za běhu, žádné restarty nejsou potřeba. Pouze po odinstalaci ovladače samotného je nutné počítač restartovat. Potěšila mě i podpora několika myší Logitech najednou.
Praxe a použití
Když G5 uchopíte do ruky, je poznat, že jde o nejtěžší myš z testované čtveřice. Navíc má jednu nepříjemnou vlastnost – je poněkud těžší na předek, což závažíčka umístěná na středu myši úplně nespraví. To má za následek vybočování zadní části myši při prudkých pohybech, znamenající sníženou přesnost. Problém je možné vyřešit posunutím ruky vpřed tak, aby se dlaň dotýkala hřbetu. Tím však dojde ke snížení pohyblivosti – najednou nestačí myš vodit prsty, ale musíte hýbat celou rukou.
Se senzorem samotným nebo tlačítky jsem neměl sebemenší potíže. Jen skrolovací kolečko je pro stlačení směrem dolů poněkud tuhé. Je proto výhodnější přiřadit funkci třetího tlačítka například naklopení skrolovátka doleva. Pochvalu si vysloužil materiál a vůbec zpracování, u Logitechu tradičně na špičkové úrovni. Plasty na bocích i tlačítkách jsou hrubé, prsty rozhodně nebudou klouzat.
Ocenit musím i velké teflonové podložky. Díky velké ploše by měly vydržet víc než u konkurence. Všeobecně na mě myš působila spíš jako kompromis mezi pracovní a herní. Je velmi pohodlná, ale chybí jí lehkost soupeřů.
Fotogalerie
Myška vyvinutá firmou Razer, avšak prodávaná pod značkou Microsoft. Kolikrát jsem četl názor, že je to převlečený DeathAdder, což samozřejmě není pravda. Jedná se o zcela odlišnou myš. Její základ tvoří laserový snímač s rozlišením až 2000dpi, známý z Razeru Copperhead. Ten snímá pohyb při rychlosti maximálně 1,14m/s, hodnota maximálního zrychlení je v tomto případě 20g. A přestože Habu snímá podložku 7080x za sekundu, je ze specifikací poznat jistý odstup od ostatních. Ostatně je to také důvod, proč Razer vybavil myši Copperhead nově 3G snímačem. Původní laserové byly označovány jako horší v porovnání se starším Diamondbackem.
Specialitkou Habu jsou výměnná boční tlačítka. Vybírat můžete ze dvou velikostí, podle toho, jak dlouhé máte prsty a jaký způsob ovládání upřednostňujete. Myš odlišuje i hodně odvážné podsvícení. Nejen že svítí skrolovací kolečko (u Razerů zcela normální), ale myš také svítí po celém obvodu. K tomu se však dostanu ještě v rámci ovladače.
Celkově působí myšák hodně rozložitě. Kromě toho že je docela vysoký je i pořádně široký. Osobně mi takový tvar moc nesedí, ale chápu, že jiným lidem může naopak vyhovovat. Co už ale bude vadit každému jsou utopená tlačítka pro změnu rozlišení snímače před skrolovátkem. Jsou schována v prohlubní, kam se na ně poměrně těžko může.
Software – nastavení
I když má Habu na zádech nápis Microsoft, ovladače jsou klasické Razerovské. Všech sedm tlačítek je tedy volně programovatelných, což kromě přiřazení jiných funkcí obnáší i přiřazení makra. Rozlišení je nastavitelné ve 4 krocích (400, 800, 1600, 2000dpi) a citlivost seřiditelná podle os X,Y. Nechybí ani nastavení akcelerace, poněkud rozporuplné funkce, u her naprosto nepoužitelné.
Habu používá tradiční ovladač firmy Razer nikoliv Microsoftí IntelliPoint.
Když jsem se rozhodl vyzkoušet rychlost komunikace přes USB, Habu mě nepříjemně překvapila. Standardně je nastaveno 500Hz, ale při nastavení na 1000 se nic nestalo. Myš sice na chvíli pohasla, ale po opětovném oživení fungovala vesele dál na 500Hz. Když jsem stejně pochodil i při posunu na nižší frekvenci, zkusil jsem PC restartovat. A hle, po restartu se nová hodnota ujala. Jenže... po restartu se opět rozsvítilo podsvícení myši, které jsem předtím v ovladači vypnul. A to vše s nejnovějším firmwarem.
Opět problémy při rozeznávání frekvence 1000Hz. Ale průměr sedí.
Habu nabízí možnost uložení až pěti profilů, které lze přepínat tlačítkem na spodní straně myši, případně přes ovladač. Tam už naštěstí není nutné PC restartovat a vše funguje jak má. Jen při každé změně přestane na chvíli reagovat – na můj vkus na příliš dlouhou chvíli.
Praxe a použití
Jedinou pogumovanou částí Habu jsou její dvě hlavní tlačítka. Jsou parádně velká, prohnutá a kladou akorátní odpor. Skrolovátko, zapuštěné do prohlubně mezi tlačítky, je ztělesněním ideálu o rotujícím kolečku, i když k dokonalosti mu chybí možnost naklápění do stran jako u Logitechu. Každopádně vyčnívá jen lehce nad rovinu tlačítek, a tak k jeho dosažení není třeba prst prakticky zvedat.
Výměnná boční tlačítka jsou zajímavou myšlenkou, ale přišlo mi, že chyběla ještě třetí velikost, ta moje. Jednou jsou umístěná hodně vepředu a myš kvůli tomu musím držet v dlani, podruhé jsou příliš vzadu, takže hůř dosáhnu na skrolovací kolečko.
Navíc při práci v prostředí Windows jsem měl neustálý pocit, že kurzor nedělá to co chci. Jako by myš nepřenášela pohyb přesně. Ve hře tento pocit sice zmizel, ale výsledky byly o poznání horší, než při použití ostatních myšáků. A to jsem s Habu strávil nejvíc hodin, abych si na ni zvykl.
Fotogalerie
Nejnovější, nejvybavenější, ale zároveň nejdražší. Logitech G9 je papírově jednoznačně nejlepší myší, otázkou je, zda všechny její výhody opravdu stojí za daný balík peněz. A o jakých výhodách tu mluvím? Laserový senzor nabízí nejvyšší rozlišení 3200dpi nastavitelné v krocích po 200dpi, je možné ji vyvažovat závažíčky a na výběr máte ze dvou gripů, jakýchsi výměnných krytů myši. Schopnost komunikovat přes USB frekvencí až 1000Hz je samozřejmost.
Průměry opět (celkem) sedí, ale hodnoty jsou občas dost neuvěřitelné. Tady bych víc věřil DX Rate Checkeru, přestože ukazuje okamžitou frekvenci 3400Hz.
Do myši taktéž můžete uložit profily nastavení. Dokonce nejste limitování počtem jako u Razeru (5), ale to bych neviděl jako výhodu, spíš jako megalomanství. Příjemnější však je, že profily můžete přepínat za chodu na myši a díky trojbarevné signalizaci poznáte, který je zrovna aktuální.
Tělo myši je zcela nové. Nemá kořeny v žádném předchůdci Logitechu. Je nižší, širší a kratší. Hodně to prospělo pohyblivosti, neboť G9 držíte nyní pouze konečky prstů, maximálně ji lehce opřete o dlaň, nikoliv však při hraní. Díky různým šířkám gripů padne myš opravdu každému.
Software – nastavení
Myš G9 používá software SetPoint ve verzi 5.0, který zatím neumí pracovat s žádnou jinou myší od stejného výrobce. To je škoda, neboť pětka má mnohem přehledněji udělané nabídky. Nastavení podléhá opět vše myslitelné. Tlačítka, citlivost senzoru, frekvence přenosu, akcelerace kurzoru. Nově můžeme nahrávat makra, která podporují i časování a povely klávesnicí i myší.
Základní nastavení tlačítek myši v SetPointu 5.0
Správce profilů myši Logitech G9
Logitech tvrdí, že pokud uložíme nastavení, to se nahraje do myši a na jiném počítači nemusíme instalovat ovladač. Opravdu to tak funguje, ale s jistými výhradami. Například makra jsou věc vysloveně lokální, jejich využitelnost je pouze v rámci jednoho počítače kde jsou zaznamenána a uložena. Na zkoušku jsem nastavil na skrolovátko povely "double click", "copy" a "paste" a šel to vyzkoušet na druhý počítač, který G9 viděl poprvé v životě. A světe div se, kopírování fungovalo bez odmlouvání.
Nastavení citlivosti snímacího prvku
Po instalaci nebo odinstalaci je nutné počítač restartovat, vše ostatní se odehraje za běhu. To platí i pro nastavení citlivosti, stejně jako přenosové frekvence USB. A abych nezapomněl – opět jsem naměřil slibovaných 1000Hz.
Praxe a použití
Funkčně mám k myši jednu jedinou výhradu, ale ta je poměrně zásadní. Týká se skrolovacího kolečka, které poprvé Logitech namontoval do myši VX Revolution. Ano, je to přesně ono skrolovátko dovolující přepínat mezi krokovacím a plynulým posuvem. Funkce se jmenuje MicroGear, tlačítko najdeme na spodní straně myši.
A co mi na něm vadí? Jednoduše příliš tuhý stisk. Na stejný problém jsem si stěžoval u G5, zde je potřeba vyvinout ještě větší sílu, tedy problém je závažnější. Navíc v krokovacím režimu je skrolovátko poněkud hlučnější. Tím ale výčet nedokonalostí končí.
Ergonomie, odezva tlačítek, odezva senzoru, klouzavost myši, vše je zvládnuté bez chyby. Trochu zvláštní je umístění šuplíčku pro závaží až pod gripem, který je při vyvažování myši nutné nejdřív sundat. Na druhou stranu tak budete činit minimálně, jestli vůbec. Za celou dobu jsem nepocítit nutnost myš dovážit, a když jsem to z povinnosti udělal, stejně jsem necítil znatelný rozdíl.
Fotogalerie
Porovnání a závěr
Během testování jsem myši rozdělil podle vlastností a předvedeného výkonu na dvě dvojice. V první dvojici spolu soutěží Logitech G5 a Microsoft Habu. Obě jsou poměrně rozměrné, používají starší laserové senzory s 2000dpi, a ani jedna z nich se neblíží mému ideálu herní myši. V přímém porovnání s dvojicí G9 a DeathAdder působí poněkud těžkopádně, a ač jsem se snažil, během hraní jsem s nimi nedosahoval tak dobrých výsledků.
Zato Logitech G9 společně s Razerem DeathAdder mají k ideální herní myši velmi blízko, ale každá má nějaký ten nešvar. U Razeru to jsou lesklé plastové boky myši, které podkluzují pod prsty (hlavně palcem), což vadí při poponášení myši vzduchem. Poněkud tím trpí komfort ovládání. G9 sice nijak neklouže, ale vadí mi u ní extrémně tvrdý stisk skrolovátka.
Mám-li myši srovnat nějak na stupně vítězů, potom těsně pod nimi končí Microsoft Habu. Netvrdím, že je špatná, do kapsy strčí snad všechny běžné myšky, ale v konkurenci progamingového zboží prostě nezáří (tedy s výjimkou LED diod po obvodu). Musíte mít hodně velkou ruku a specifické nároky, aby vám Habu sedla. Její senzor je ke všemu ze čtveřice nejhorší.
Třetí tak končí G5, konkrétně druhá generace Logitechu G5. Pokud na počítači hodně pracujete, ale čas od času si chcete pořádně zapařit, přijde mi G5 jako nejlepší kompromis. Je pohodlná, má hromadu tlačítek, senzor je velmi kvalitní a padne do ruky téměř každému. Nabízí se otázka, zda radši nesáhnout po MX518 (o 400Kč levnější). Pokud nepotřebujete přepínání citlivosti na myši a netrápí vás maximální rozlišení senzoru "pouze" 1600dpi, není až tak co řešit.
Stříbrná příčka patří Logitechu G9. Může si za to sama, protože kdyby měla lepší skrolovátko, dokonce bych jí byl ochoten odpustit vysokou cenu. Takto i přes bezkonkurenční software, neuvěřitelně přesný senzor a skvělou ergonomii podpořenou dvěma výměnnými gripy na vítězství prostě nemá. Ale, jestli vám nevadí myš bez prostředního tlačítka, je G9 jasná volba.
Na nejvyšší příčku se postavil Razer DeathAdder, myslím právem, neboť za rozumnou cenu 1600Kč nemá vlastně žádnou závažnější chybu, pouze zmíněné hladké boky. DeathAdder je zároveň také nejlehčí a esteticky nejpovedenější myší testu. Další dva důvody, proč po něm sáhnout.
Dodatek
Srovnávaní myší je poměrně subjektivní záležitostí. Může se proto stát, že vám nejvíce vyhovuje myš, která pro změnu nesedí mně. Využijte proto prostor v diskuzi a napište svůj postoj k tématu.
Zajímá-li vás průběh testování, prásknu na sebe, že jsem měl myši zapůjčené dva týdny, s každou z nich jsem strávil minimálně dvacet hodin, a jediná hra, které jsem se věnoval, byl Unreal Tournament 3. To proto, abych měl hru zvládnutou a mohl se věnovat pozorování myší a jejich chování ve hře.