Připravili jsme pro vás srovnání čtyř pevných disků s plotnami o průměru 2,5“ a rozhraním SATA. Všechny se rekrutují z řad střední třídy točící 5400ot/min a kapacity 120GB. Jediná výjimka - potvrzující pravidlo - se dostavila se 160GB. A co na vás čeká? Hromada grafů, srovnání výkonu, nějaké to foto a samozřejmě vyhlášení vítěze testu.
Testovaná sešlost
Na stole se mi shromáždily čtyři disky předních výrobců, mezi kterými chybí snad jen Samsung. Jmenovitě jde o Hitachi Travelstar, Toshibu, Seagate Momentu a Western Digital Scorpio. Všechny spojuje hned několik jmenovatelů, mezi nejdůležitějšími potom kolmý zápis dat na plotny disku. Ano, správně je množné číslo plotny, neboť všechny disky disponovaly dvěma rotujícími kotouči. Ale na shodné parametry jistě přijdete sami.
Výběr 120GB kousků není náhodný. Jde o cenově dostupnou kapacitu a přitom již solidní sklad dat. Výsledky testů můžeme s jistou rezervou aplikovat i na 160GB verze, které jsou konstrukčně shodné, jen využívají druhou plotnu z obou stran. Ostatně to docela dobře demonstruje testovaný WD Scorpio, kterého jsem dostal právě v oněch 160GB.
Na fotce: Srovnání velikostí desktopového pevného disku 3,5" (vlevo) a notebookovského 2,5" (vpravo). Rozdíl je větší než myslíte, mimo jiné také ve spotřebě. Oba dva však zanedlouho nahradí polovodičové SSD disky velikosti 2,5" mrněte, výkonem přesahujícím 3,5" otesánka.
První soutěžící: Hitachi Travelstar
* standardně vypnutý, zpomaluje vyhledávací dobu
Nedávno se nechala společnost Hitachi slyšet, že skončí s výrobou pevných disků. Abych pravdu řekl, po otestování disku mi to přišlo jako dobrý nápad. Ač papírově poměrně silný, v reálných aplikacích je ze čtveřice nejhorší, přestože za něj zaplatíte bezkonkurenčně nejvíc.
Disk jako jediný umožňuje zapnutí tzv. QuietSeek, tedy tichého vyhledávání, které snižuje hluk produkovaný při přemisťování hlaviček nad plotnou. Nutno dodat, že v běžném provozu je Hitachi zdaleka nejhlučnějším diskem, tak tato funkce jistě není na škodu.
Rozhraní SATA ve verzi 1,5Gb/s podporuje i NCQ optimalizující dráhu hlaviček při vyhledávání. Konektory jsou samozřejmě shodné s těmi, které najdete u desktopových 3,5" disků. SATA je jen jedna a to je jedině dobře. Po stránce spotřeby vychází Travelstar velmi dobře, což se odrazilo v nejnižší provozní teplotě.
Druhý soutěžící: Toshiba MK1237GSX
Disky od japonské Toshiby nejsou tolik známé, proto mohou jedině překvapit. Hned zkraje mě potěšil kolmý zápis na plotny a rozhraní SATA 3Gb/s, které ostatní výrobci používají až u nejnovějších disků s vyšší kapacitou. Netvrdím, že se to nějak odrazí na výkonu, ale výhody mohou být i jinde. SATA 3Gb/s například nativně podporuje odpojení/připojení za chodu (tzv. Hot Swap).
Kupujete-li Toshibu, dostanete nejkratší záruku ze všech, standardní dva roky. To je na druhou stranu kompenzováno nejnižší cenou, téměř o 200Kč nižší než u konkurence. V datasheetu výrobce se dočtete, že typická životnost je 5let nebo 20 000 hodin provozu.
Hlučností i vibracemi patří k nadprůměru. Z toho důvodu bych jej mohl doporučit i do externích boxů na USB, kde je výkon stejně limitovaný rozhraním a oceníte spíš ticho a nižší teploty. Jen typická spotřeba je nejvyšší ze všech, přestože špičkový odběr nejvyšší není.
Třetí soutěžící: Seagate Momentus 5400.3
* tři roky u prodejce, zbytek u výrobce
Disky Seagate netřeba představovat, neboť jde dlouhodobě o nejprodávanější značku. Testovaný Momentus opět využívá k ukládání dat kolmého zápisu. Hustota dat na palec čtverečný dosahuje 130Gbit, a tak se musí data dělit mezi dvě plotny. V rámci reálné kapacity všechny stodvacítky drží "basu" a nabízí 111GB.
Momentus si odnesl prvenství v kategorii "žhavé" zboží. Teď vážně – tento malý Seagate se při zátěži nejvíc zahřívá a má největší hlad. Pokud jej ale netrápíte neustálým kopírováním, je naopak nejstřídmější. Typická spotřeba je nejnižší ze všech.
Hlučností se řadí na úroveň Toshiby, avšak při specifických podmínkách vydává vysokofrekvenční pískání. Proto jej nedoporučuji videomaniakům a audiofilům. V zásadě bych jej nedoporučil nikomu, kdo pracuje s velkými objemy dat najednou, a to kvůli zmíněné teplotě. U hůře chlazených notebooků (plastové především) by se mohl rychle odporoučet.
A ten čtvrtý tlouštík vzadu...: Western Digital Scorpio
Jediný 160GB disk v testu. Technikou je však velmi podobný ostatním. Rozhraní SATA 1,5Gb a kolmý zápis to dokazují. V poměru cena/kapacita je na tom o trošku hůře. ale to už tak u stošedesátek zkrátka bývá. Všimli jste si, že všichni výrobci používají "jen" 8MB vyrovnávací paměť? Jde o důsledek stlačování cen konkurencí, a také zjištění, že u pomalejších disků záleží především na řídícím algoritmu, nikoliv na její velikosti.
Za provozu se chová disk velmi kultivovaně. Nevím kolik na tom má zásluhy Westernem proklamovaná technologie "WhisperDrive", avšak Scorpio bylo v celém pelotonu nejtišší. Hlasitěji zacvakalo vždy jen při startu, potom už nikdy. Z hlediska spotřeby a teploty jde o dobrý kompromis. Rekordy netrhá, ale žije střídmě a pod zátěží topí jen málo.
Pokud bychom počítali kapacitu podle výrobců, kde předpona kilo znamená 10^3 a giga 10^9, potom disk opravdu dosahuje kapacity 160GB. Při správných počítačových počtech, kde Kilo znamená 2^10 však dojdeme k číslu 149GB. Ale na to jsme už navykli.
Testovací metodika a sestava
Jádro testu zastává nástroj h2benchw ve verzi 3.6 od německých programátorů/pisálků Haralda Bögeholza a Larse Bremera. Prográmek kromě kvalitního měření výkonu testuje i programové profily podobné práci v Photoshopu, Wordu nebo skenování souborů antivirovým programem. Nástroj h2benchw doplňuje dále defragmentace, měření spotřeby a teploty. Celkem se můžete těšit na následující sadu grafů:
- rychlost čtení (min,avg,max)
- rychlost zápisu (min, avg, max)
- rychlost čtení (zónový diagram)
- rychlost zápisu (zónový diagram)
- přístupové doby (min, avg, max)
- Photoshop – aplikační test
- Word – aplikační test
- instalace – simulace instalačního procesu
- swapování – ukládání dat do mezipaměti
- antivirus – simulace skenování dat
- defragmentace – Windows XP na NTFS
- Spotřeba (min, avg, max)
- Teplota (klid, zátěž)
- malé překvapení :o) pracovně nazývané "antitest"
Testování probíhalo na stolním počítači s procesorem Core2 Duo E2160, 2GB operační paměti a základní desce Gigabyte P35-DS3 s čipovou sadou P35 a SATA 3Gb řadičem. Testy h2benchw přistupují na disk fyzicky, nikoliv přes souborový systém (FAT32, NTFS...). Ukazují tak reálný výkon disku nikoliv efektivitu souborového systému, která se podle použitého operačního systému může (a bude) lišit.
Testy rychlosti čtení a zápisu
Čtení zvládá nejlépe Seagate společně s Westernem. Jejich rozdíl je zcela zanedbatelný. Toshiba sice začíná čtení na nižší rychlosti a nedosahuje takového maxima jako W a S, avšak křivka průběhu je mírnější a minimální zápis je dokonce lepší. Jediný Hitachi se výrazněji propadá a ztrácí ve všech ohledech.
Při zápisu se situace prakticky opakuje, jen Seagate s Westernem si gentlemansky prohodily místa. Doufám že nikoho nepobouří, jak jsem 160GB WD napasoval do grafu s měřítkem určeným 120GB diskům. Program vypisuje 999 testovacích bodů, u kterých bohužel nelze změnit pozici. Graf pro WD by měl správně končit o 40GB dále, ale to nelze za daných okolností technicky provést, neb bych si některé hodnoty musel vymyslet.
Přístupové doby disků
Průměrné hodnoty náhodné přístupové doby (tedy nikoliv sekvenční) ovlivňují především práci s malými a fragmentovanými soubory. Zatímco dříve šlo o zásadní veličinu, dnes u disků se správně fungujícím NCQ nemusí vyšší hodnota znamenat katastrofu.
Aplikační testy h2benchw
Ačkoliv teoretické testy favorizovaly Toshibu před Hitachi, při práci s velkými objemy dat je rozdíl zanedbatelný. Pro práci s grafikou je jasnou volbou Western Digital, který přesvědčivě vítězí.
Přiznám se, že mi obsah tohoto testu zůstává skrytý. Vysvětlení bych mohl najít v Časopise Computer für Technik Magazin 23/02, ale to má dva zásadní nedostatky. Musel bych mít časopis k nahlédnutí a také bych musel umět lépe Německy... Pokud někdo znáte systém testu, rád se nechám poučit – předem děkuji ;o)
Přestože simulace instalačního procesu pěkně škáluje disky podle výkonu při zápisu menších bloků, nemá při rozhodování příliš velkou váhu. O něco pomalejší instalaci zkousne každý, pokud je výsledná rychlost při běhu aplikace rychlejší.
Velmi důležitý test, především jako ukazatel situace, kdy nestačí operační paměť. Pokud operační systém začne hodně swapovat (kupte si další operační paměť...) tak si nejlépe vede Seagate.
Swap file / swapování – Česky vžité (nepřesné) označení virtuální paměť, umožňuje operačnímu systému odkládat nepoužívaná data z RAM na disk, aby uvolnil místo právě běžícím programům. Čím větší využití souboru swap, tím pomaleji počítač pracuje (HDD je MNOHEM pomalejší než RAM).
S prohledáváním disku si pro změnu poradí nejlépe Western Digital, a to i přes nejhorší naměřenou přístupovou dobu při čtení. Ostatní disky se drží s odstupem na stejné laťce.
Defragmentace
Defragmentoval jsem systémový oddíl NTFS o velikosti 74GB s obsazenými 7,25GB obsahující operační systém Win XP a nainstalované programy + něco dat k tomu. Bohužel byl v poměrně solidním stavu, ale i tak disky potrápil víc než dost. Nejrychlejším diskem Seagate.
Defragmentace – Při používání počítače dochází nutně k roztrhání používaných souborů na více částí, které se potom vyskytují na různých místech disku. Pomocí defragmentace tyto části (fragmenty) opět pospojujete do jednoho celku. Postupné zpomalování systému a aplikací má nejčastěji příčinu právě ve fragmentovaných souborech, protože čtení rozděleného souboru zabírá více času. Jde o základní údržbu systému.
Spotřeba a teplota
Spotřeba s teplotou jsou propojené veličiny. Pokud si Seagate řekne o největší přísun energie v zátěži, zákonitě musí vykázat největší teplotu povrchu. WD Scorpio v zátěži hodně překvapil, čekal jsem horší výsledek. Je možné, že disk lépe disribuuje teplo do celého krytu než konkurence.
Antitest aneb je disk opravdu brzdou počítače?
S názorem, že disky jsou nejzabržděnější součástkou v počítači, se setkávám takřka denně. Otázka však je, jak jsme na to přišli? Pokud pustím aplikaci využívající převážně uložená data, samozřejmě bude úzké hrdlo na disku. Ale co když začnu zběsile převzorkovávat obraz a ukládat jej zároveň do jiného formátu s jiným bitratem a změněnou stopou pro zvuk? Potom se většina operací provádí v rámci dvojice procesor+paměť. Úzkým hrdlem je v tomto případě paměť DDR2 na 800MHz. Procesor byl vytížen trochu více než z poloviny a jak vidno, disk nemá na výsledek pražádný vliv. A to šlo o obyčejný převod videa (například z kamery) do formátu pro DVD.
Jde jen o to, že disk je nejvytěžovanější, protože nejčastější úkony jako kopírování fotek z pařby nebo dovolené v zásadě nic jiného nepotřebují. Trošku jiná je situace u file- a webserverů, ale je potřeba umět rozlišovat. Pro použití v koncovém PC mají dnešní disky dostatečnou rychlost.
Hodnocení
Během testu vykrystalizovaly dva zajímavé disky, jeden neutrální a jeden odpadlík. Vezmu vše popořadě, ale odzadu. Čtvrtý končí Travelstar společnosti Hitachi. Jeho světlou chvilkou je nízká provozní teplota a malá spotřeba, avšak výkonnostně nezazářil a kvůli vyšší ceně bych jej nedoporučoval.
Zástupce Toshiby taktéž výkonnostně na špičku nestačí, ale nahrazuje to nejnižší cenou z testovaných disků, případně podporou pro SATA 3Gb rozhraní. S přihlédnutím k nejnižší spotřebě v zátěži (disky jí dosahují při kopírování dat) a tichému provozu jde o ideální disk do externího boxu.
Druhé místo nakonec zbylo na Seagate Momentus. Výkonnostně si s vítězem sice nezadá, ale vyšší teplota a hlučnost se někde musí projevit. Momentus bych doporučil do notebooku vývojářů webových aplikací, neboť pro práci s malými soubory a databází je na tom dle změřené charakteristiky nejlépe.
Vítězem dnešního testu se stává Western Digital Scorpio. Je tichý, rychlý a především podával vyrovnané výkony ve všech směrech. Testovaný 160GB kousek má i konstrukčně identického bratříčka se 120GB, měl by tedy podávat stejné výkony. Cenově se nachází na úrovni Seagate Momentu, tedy téměř 1900Kč s daní.