Test 120GB ATA disků: Který je nejlepší?

Přestože trh s pevnými disky není tak sledovaným artiklem jako grafické karty či základní desky, bývá rozhodování o koupi nového úložiště velice obtížné. Roli v tomto výběru hraje nejen výkon, ale i hluk a teploty a asi nejdůležitější je spolehlivost. Ohledně výkonu je to jasné, vše jde jednoznačně naměřit a srovnat, subjektivní dojmy lze popsat i ohledně hluku. Bohužel, spolehlivost Vám nikdo nezaručí, protože každému výrobci se čas od času „podaří“ vyrobit vadnou sérii.

V dnešní recenzi se zaměříme na srovnání pevných disků od všech čtyř největších výrobců na poli pevných disků, tedy od firem Maxtor, Seagate, Western Digital a Hitachi. Pro test jsme vybrali kapacitu 120GB, která je mezi uživateli asi nejžádanější, běžnou rychlost 7200 ot./min a rozhraní Parallel ATA, které je stále volbou pro velký počet uživatelů. Velikost bufferu je u všech disků 8MB. Cena se pohybuje mezi 3100 a 3200 Kč.

Pozn.: Přestože je Hitachi na trhu už asi jeden rok, ne možná všichni vědí, že se jedná de facto o disky IBM. Ovšem výroba se od té doby změnila, takže už se dnes nejedná o jednu vadnou sérii za druho u kvůli maďarské výrobě. Spolehlivostí se tedy Hitachi blíží ostatním konkurentům.

Nejdříve si představíme jednotlivé modely, kterým dáme v recenzi řádně zabrat:

Maxtor DiamondMax Plus 9

Maxtor je jediným výrobcem, jehož disky využívají přenosový protokol UDMA 6, čili ATA/133. Série DiamondMax Plus 9 se vyrábí pro ATA/133 v kapacitách od 60GB (jen s 2MB cache), přes 80GB, 120GB a 160GB (2MB i 8MB cache) až po 200GB (jen 8MB cache). Samozřejmě se vyrábí i modely pro SATA, a to ve stejných kapacitách, ale jen ve verzi s 8MB cache. Kapacita 250GB už je parketou série MaXLine Plus II.

Nyní se vrhněme na specifikace disku Maxtor DiamondMax Plus 9 (informace z programu AIDA32 ):

Jak vidíte, kapacita po naformátování klesá na 114 441MB, nebo-li 111,8GB. Disk používá dvě plotny, jednou oboustranně, druhou jen z jedné strany, což značí, že je použita hustota záznamu 80GB na plotnu. Disk také obsahuje 57 ECC bytů, což by mělo znamenat větší spolehlivost. Jako jediný v testu je Maxtor vybaven rozhraním ATA/133. A ještě se podíváme, jakými technologiemi je/není disk od Maxtoru vybaven:

Zde bych rád podotknul, že SMART disku Maxtor vrací více hodnot než ostatní disky, ale některé hodnoty budou pravděpodobně jen servisní. Přesto se takto o disku dozvíte mnoho. Výhodou je jistě pokročilá správa spotřeba a AAM, nebo-li Automatic Acoustic Management. Naopak, Maxtor není vybaven 48-bitovým LBA adresováním.

Pozn.: Disky od Maxtoru mají jednu takovou „zvláštnost“, která je nepříjemnosti zejména pro recenzenty. Při několika prvních spuštěních totiž používají ověřování zápisu, které značně ovlivňuje benchmarky a zpomaluje zapisování dat. Pokud tedy máte disk Maxtor a zdá se Vám pomalý, mělo by to po několika restartech být v pořádku.

Dále bych chtěl shrnout zkušenosti ohledně hluku a teploty. Provoz disku jako takový je podle mě docela tichý, sice o něco málo hlučnější než moje Barracuda 7200.7, ale přesto mě při práci příliš nerušil. Ovšem, seekování na disku je doprovázeno opravdu velmi hlasitým chrastěním, které naopak mezi jednotlivými disky nemá konkurenci. Když jsem prováděl 10-minutový test přístupové doby na tomto disku, opravdu to bylo znát.

Teplota disku po testech, které dávají disku opravdu zabrat, byla podle SMARTu asi 42 °C. Subjektivně mi ale přišly boční části disku horké a proto bych přiřadil Maxtor k těm více topícím.

Seagate Barracuda 7200.7+

Hustota záznamu u těchto disků Seagate je 80GB na plotnu, ačkoliv nyní se začínají dodávat i modely se 100GB na plotnu. Kapacitu 120GB to sice neovlivní, ale až se objeví na našem trhu 100GB disky, budou jistě stát za úvahu. Méně ploten totiž teoreticky znamená i větší spolehlivost a delší životnost (díky nižším teplotám).

Zde jsou opět specifikace námi testovaného disku:

Formátovaná kapacita disku je prakticky stejná jako u disku Maxtor, ale zato obsahuje disk jen 4 kontrolní ECC byty. Vyhledávací doba je podle výrobce pod 8,5ms, k čemuž je ale potřeba přičíst rotační latenci. Srovnání udávaných a skutečných hodnot uvidíte v testech. Max. přenosová rychlost mezi diskem a bufferem jsou 85,4 MB/s, což odpovídá rozhraní ATA/100.

Seagate bohužel není vybaven pokročilou správou napájení, ani technologií AAM. To je docela škoda, neboť Barracudy IV byly díky ní tiché jako myšky.

Přesto je Seagate Barracuda 7200.7+ velmi tichý, a to nejen při běžném provozu, ale při sériovém vyhledávání dat. Samozřejmě disk při seekování lehce chrastí, ale je to nejtišší zvuk ze všech testovaných disků. Seagate topí asi stejně jako Maxtor, SMART hlásil 42 °C, a subjektivně je také relativně teplý. Je to ovšem daň za tichý provoz.

Hitachi Deskstar 7K250

Přestože tedy další série 120GXP a 180GXP byly více méně bezproblémové, uživatelé byli k diskům IBM nedůvěřiví. Proto se IBM rozhodlo v roce 2002 prodat svoji divizi pro výrobu pevných disků společnosti Hitachi. Ta navázala na sérii 180GXP vlastními disky 7K2 50, které nyní dodává v kapacitách od 80GB do 250GB, a to jak pro ATA/100, tak pro SATA.

Zde jsou specifikace disku Hitachi Deskstar 7K250:

Disk od Hitachi má o něco vyšší formátovanou kapacitu než předchozí dva, v přepočtu je to 115GB a používá taktéž tři strany dvou ploten (tedy 80GB plotny). ECC byty jsou v tomto případě 4. Co ještě stojí za zmínku jsou vysoké interní přenosy o rychlosti 94,6 MB/s, což se poté odráží na vysokém výkonu disku.

Jak vidíte, Hitachi je vybaven vším, čím to jen jde. Tyto technologie jsou výpisem z AIDA32, ale i kdybych uvedl všechny položky, byl by pravý sloupec vyplněn samými „ano“. Znamená to, že můžete využít pokročilou správu napájení, AAM i 48-bitové LBA.

Pozn.: Disk Hitachi používá stejně jako Maxtor ověřování zápisu, takže abyste dosáhli maximální rychlosti, je třeba dané sektory několikrát použít. Mně se osvědčilo několikanásobné zformátování, ovšem problém nastává, když je to Váš jediný disk a vy se chystáte instalovat operační systém.

A co říci k hluku? Bohužel, vysoká výbava si vybírá svou daň právě zde. Subjektivně mi přišel disk od Hitachi při provozu dost hlučný, šlo spíše o vrčení na nižších frekvencích, které může v případě lehkých skříní rozvibrovat plechy. I seekování mi přišlo hlasitější a s ničím si nezadá s Maxtorem. Naopak teploty jsou o něco nižší než u ostatních disků, SMART hlásí 41 °C, subjektivně by to přibližně odpovídalo.

Western Digital Caviar XL

Western Digital vyrábí také několik disků, které již dnes příliš běžné nejsou. Za všechny jmenujme trojici pomalejších 5400 ot./s disků a také jeden 20GB, který má již 7200 ot./s. Jinak tedy dodává WD disky ve všech kapacitách až po 250GB, takže si určitě vyberete.

Specifikace námi testovaného disku od WD jsou zde:

* - včetně kontrolních bytů

Nejdříve bych se pozastavil u kapacity disku, která je neformátovaná celých 131GB. Ovšem je to jen tím, že kapacita se počítá s 600 byty na sektor, z čehož jich je 74 kontrolních. Po přepočtu získáváme hodnotu 114 473MB, stejně jako u disku Seagate. ECC byty ale znamenají větší spolehlivost. Přístupová doba s rotační latencí dává celkem 13,1 ms, interní přenosy jsou jen 65,6 MB/s. Ovšem této hodnotě bych natolik nevěřil, protože výsledky čtecích testů hovoří o něco lépe.

Pokročilou správu napájení u Western Digital sice nenajdeme, ale disk je vybav en technologií AAM. Ta by měla snižovat hluk, ale skutečnost je trochu jiná. WD je hlučný disk a při provozu vydává zvuky na vyšších frekvencích, jakési „svištění“. To již nelze ovlivnit tím, že si pořídíte 15kg skříň od Chieftecu, protože nejde o to, že by disk vibroval. Seekování je dle mého názoru docela přijatelné (vliv AAM). Teplota po zátěži je podobná jako u Hitachi, tedy nic horkého.

Testy disků

Přístupová doba měřená různými programy

Jak vidíte, Hitachi a Maxtor udávají velice přesné hodnoty, co se přístupové doby týče, naopak WD a hlavně Seagate schopnosti disku trochu nadsadily. Nejrychlejší, a to celou milisekundu, je disk Hitachi, o druhé a třetí místo se perou Maxtor a WD. Naopak Barracuda 7200.7 je o více než 2ms pomalejší než Hitachi a usadila se na chvostu. Je také vidět, že všechny programy měří přístupovou dobu téměř stejně (rozdíl max. 0,6ms).

HDTach 2.61

Velice známý je také software HDTach. Použil jsem verzi 2.61, protože je mnohem přesnější než novější 2.70 (měří několikanásobně více sektorů). Jedná se o syntetický test na nerozděleném disku a měří se schopnosti sekvenčního čtení a zápisu. Zde jsou jednotlivé grafy naměřených hodnot a můj shrnující graf:

Grafy z benchmarku HDTach 2.61 (zleva Maxtor, Seagate, Hitachi, WD)

Výsledky z HDTachu 2.61 ve shrnujícím grafu

Zde, stejně jako tomu bude v testech následujících, se projevují interní rychlosti přenášených dat. Vede Hitachi, jehož čtení z bufferu se blíží 85 MB/s a za ním je Maxtor, jehož interní přenosy jsou uzpůsobeny připojení přes ATA/133. V součtu byl ovšem Maxtor předstižen Seagatem, který má velmi dobrou rychlost zápisu (o 20-25% rychlejší než zbytek). Interní přenosy naopak brzdí WD, který nepřekročil 70 MB/s u čtení z bufferu.

DiskSpeed32

Dalším podobným testem jako HDTach je DiskSpeed32, který taktéž dokáže změřit nejen přístupovou dobu, ale hlavně rychlost sekvenčního čtení. K tomuto měření využívá sektor po sektoru, takže test na 120GB trvá kolem 45 minut a rychlost je opravdu přesně spočtena pro celý disk. Zde jsou opět jednotlivé grafy a poté shrnutí v našem grafu:

Grafy z benchmarku D iskSpeed32 (zleva Maxtor, Seagate, Hitachi, WD)

Výsledky z DiskSpeed32 ve shrnujícím grafu

Protože se jedná jen o testy čtení, přehodilo se nám pořadí na druhém a třetím místě, jinak jsou výsledky podobné. Svou rychlost bufferu dokázalo opět Hitachi, ovšem průměrná rychlost čtení je nejlepší u Maxtoru, který se blížil 50MB/s. Naopak malou interní rychlost a zároveň i nižší maximální rychlost předvedl Western Digital.

AIDA32

Dalším testem na obdobné základu je AIDA32, kterou jsem zmiňoval již v její primární funkci, a to informativní. Ovšem AIDA32 dokáže i testovat disky, a to v mnoha ohledech – k dispozici jsou testy lineárního čtení, náhodného čtení, čtení z bufferu, lineárního zápisu a náhodného zápisu a také přístupové doby na celém disku. Z důvodu, že pro každý test je samostatný graf, zde uvádím jen odkazy bez náhledů. Shrnutí údajů nalezete ovšem v grafech.

Podrobné grafy z benchmarku AIDA32

Výsledky z benchmarku AIDA32 – testy čtení

Výsledky z benchmarku AIDA32 – testy zápisu

V testech čtení se nám situace opět opakuje a není třeba je komentovat. Snad jen, že rychlost čtení u disku Seagate je o něco slabší než u Western Digital, který posunul na poslední místo opět špatný výsledek čtení z bufferu. Zajímavá situace je u zápisov ých testů. Maxtor se svou rychlostí 47MB/s vyhrává a naopak Seagate, který měl skvělý výsledek v HDTachu, propadl. Je tak vidět subjektivita testů a jiná používaná metodika.

PCMark04

Dalším syntetickým benchmarkem je PCMark04 od Futuremarku, který ovšem ve své podstatě využívá praktické testy. Výsledné skóre se totiž skládá z testů XP Startup (spouštění Windows XP), Application Loading (načtení aplikace), Fily Copying (praktická rychlost kopírování) a General HDD Usage (směsice různých čtecích a zápisových testů). V tomto testu se projevují větší rozdíly mezi jednotlivými disky. Protože PCMark04 neprodukuje žádné čtecí křivky apod., uvedu jen grafy s naměřenými hodnotami:

PCMark04 – celkové skóre

PCMark04 – Výsledky jednotlivých testů

Situace kopíruje předchozí testy, ale rozdíly se zde trochu zvětšují. Celkové skóre vede Hitachi o 10,6% před dvojicí Maxtor, Western Digital, poslední je zde se ztrátou 7,1% Seagate. Pokud si ale vezmeme jednotlivé složky, je vidět, že na celkovém skóre má největší podíl kopírování souborů. V něm je rozdíl mezi Hitachi a Seagate celých 12MB/s, tedy 45%! Ale i zbylé testy hovoří o mamutím výkonu disku Hitachi a Maxtor zde nestíhá, nehledě na ostatní disky.

Sandra 2004

Posledním testem, který jsem na testovaných modelech prováděl, je SiSoftware Sandra 2004. Ta umí testovat sekvenční, náhodné čtení a zápis a také čtení z bufferu a zápis do bufferu. Sandra také umí měřit přístupovou dobu, ale protože ji zaokrouhluje na celé milisekundy a navíc vyhazuje hodnot y jako 6 ms nebo 7 ms, vůbec jsem tato čísla nebral v úvahu. Zde jsou screenshoty naměřených údajů a shrnutí v grafech:

Screenshoty z benchmarku Sandra 2004 (zleva Maxtor, Seagate, Hitachi, WD)

Sandra 2004 – Drive Index

Sandra 2004 – testy čtení

Sandra 2004 – testy zápisu

Celkový index, který Sandra naměřila, hovoří tentokrát pro disk Maxtor, ačkoliv rozdíly mezi jednotlivými disky jsou nepatrné. Zajímavější jsou hodnoty čtecích a zápisových testů. Ve čtení z bufferu se tentokrát za vítězný Hitachi zavěsil Seagate, Maxtor pokulhával o 7MB/s a poslední byl opět WD. Sekvenční čtení bez přesnosti na desetiny vychází zhruba stejně, náhodné čtení taktéž. Zápisové testy dopadly podobně a není třeba je komentovat.

Závěr